Rozpad židovského života za 167 dní druhé republiky

 

Jen pár měsíců tzv. druhé republiky stačilo k tomu, aby se zhroutila ne zcela pevná demokracie masarykovského Československa. Společnost se radikalizovala a odpovědi na mnichovské události nacházela mimo jiné v antisemitismu. Jak se to projevilo v dobovém tisku a proč proti Židům tehdy aktivně vystupovali katolíci? Které osobnosti naopak židovské sousedy bránily? Odpovědi nabízí kniha Rozpad židovského života. 167 dní druhé republiky vydaná před několika dny nakladatelstvím Academia.

 
Co by mohlo být v této nešťastné zemi brutálnější než útlak německý? Český přece!“, napsal spisovatel Josef Čapek krátce po Mnichovu, na podzim 1938. Předznamenal tak, co se bude dít v následujících měsících. Například, jak se po kouscích budou ukrajovat svobody a práva židovských obyvatel, a to ještě před tím, než do Československa vtrhne v březnu 1939 Hitler.
 
Na konkrétním případě advokátní komory to přibližuje v jedné z kapitol nové knihy právník Jakub Drápal. „Zabývá se postupem komory, která sama iniciativně zahájila perzekuce proti židovským advokátům. Dvě profesní komory – lékařská a advokátní - se zachovaly ke svým židovským kolegům dost nekorektně, dá se říct i velmi drsně a brutálně,“ řekl v rozhovoru s autorkou článku jeden z editorů knihy profesor Jiří Holý.
 
 
Tato kolektivní monografie je společným dílem devíti autorů. Hned dvěma kapitolami včetně úvodní studie do ní přispěla paní docentka Blanka Soukupová, kapitolu o antisemitismu mezi katolíky sepsal historik z Akademie věd Jaroslav Šebek a antisemitismu v médiích se věnoval Petr Bednařík,“ uvedla na slavnostní prezentaci publikace v kavárně knihkupectví Academia spolueditorka Marcela Zoufalá.
 
Kniha vyšla z iniciativy mezioborového Pražského centra židovských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, u jehož počátků v roce 2012 stáli právě Jiří Holý a Marcela Zoufalá. Ta je dnes také programovou a výkonnou ředitelkou centra.
Kromě toho, že profesor Holý knihu editoval, přispěl do ní i kapitolou o lidech, kteří odmítli přijmout protižidovský diktát druhé republiky. Věnoval se v ní například protestantskému publicistovi Přemyslu Pitterovi, který pomáhal židovským dětem, nebo levicovému novináři Janu Krejčímu, který i v pohnuté době psal prožidovské texty. Jiří Holý zmíněnou kapitolu nazval Milena Jesenská a ti druzí, obšírně se v ní totiž zabýval především osudem novinářky Jesenské.
 
Milena Jesenská už dnes není známá jen jako přítelkyně Franze Kafky, ale i jako vynikající novinářka. V době kolem Mnichova spočívá vrchol její novinářské činnosti, tehdy byla redaktorkou Peroutkovy Přítomnosti a přímo na místě zkoumala situaci v pohraničí i mezi židovskými uprchlíky z Německa a Rakouska. Psala články velmi dobře informované, empatické a emotivní. Myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co tehdejší žurnalistika přinesla,“ řekl Jiří Holý.
 
 
Druhá republika byla jen krátkým časovým úsekem naší novodobé historie a mnoho zejména mladých lidí už si dnes těžko vybaví, kdy přesně začala a skončila nebo čím se vyznačovala. To byl jeden z důvodů, proč editoři Marcela Zoufalá a Jiří Holý vznik publikace iniciovali.
 
Přestože odborná literatura o druhé republice i protižidovských opatřeních v té době už existuje, nově vydaná kniha popisuje dění z trochu jiného úhlu. Jedinečnost publikace spočívá podle Jiřího Holého v tom, že zkoumá druhou republiku z pohledu dějin mentalit – zaměřuje se tedy zejména na změnu v myšlení lidí.
 
Československo bylo považováno za demokratickou zemi a najednou se ta demokratická mentalita otřásla, sice pod nárazem zvenčí a pod tlakem, ale zdá se, že přece jenom nebyla tak pevná, jak se zdálo. Studie v knize ukazují, jak tolik občanů, třeba katolíků a pravicově smýšlejících intelektuálů, velice snadno podlehlo autoritativnosti a totalitarismu,“ doplnil Jiří Holý.
 
Obálku knihy zdobí působivá fotografie chanukového svícnu za oknem s výhledem na budovu s nacistickou vlajkou. Snímek sice nepochází ani z období druhé republiky, a dokonce ani z Československa, autoři jej ale vybrali s ohledem na jeho silnou symboliku.
 
 
Snímek pořídila žena rabína Postnera Rachel v německém Kielu v roce 1931, v židovském kalendáři v roce 5692, v osmý večer chanuky. Na zadní stranu obrázku tehdy paní Rachel napsala – Judea umírá, říká vlajka, ale Judea bude žít navěky, říkají světla,“ vysvětlila na závěr prezentace v knihkupectví Academia Marcela Zoufalá.
 
L. Matušková
 
 
Kniha vyšla v nakladatelství Academia v ediční řadě Judaica.
V ediční řadě Judaica vycházejí odborné tituly týkající se židovského myšlení od starověku po současnost. Jsou to jednak komentované překlady původních prací – z hebrejštiny, judeo-arabštiny, ale případně i řečtiny, angličtiny nebo francouzštiny, jednak monografie o významných židovských učencích.
 
Editoři knihy:
PhDr. et Mgr. Marcela Zoufalá, Ph.D.
Věnuje se vlivu antisemitismu na současnou židovskou identitu a analýze izraelské společnosti z hlediska genderu a náboženství. Výsledky svých výzkumů v Izraeli shrnula v knize Judaismus a ženy v Izraeli (2012). Stála u zrodu Pražského centra židovských studií na Filozofické fakultě UK, kde v současné době také přednáší.
Prof. PhDr. Jiří Holý, DrSc.
Soustřeďuje se na českou literaturu 20. století, na reflexi šoa ve středoevropské literatuře a na židovské motivy v české literatuře. Podílel se na vzniku Pražského centra židovských studií na Filozofické fakultě UK. V roce 2010 založil Centrum pro studium holokaustu při Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty UK.
 
 

14. 12. 2016